V jednom z minulých příspěvků ("Vestobraní") jsem publikoval dvě mozaiky, vytvořené ze snímků sondy Dawn, ukazující planetku Vestu jako celek. Obě tyto mozaiky (obr.1 a obr.7) byly pořízeny, když Dawn obíhal okolo Vesty po tzv. Survey Orbit, což se dá přeložit jako průzkumná oběžná dráha. V této fázi obíhal Dawn ve výšce něco přes 2700 km a jeho kamery byly schopné zobrazit na Vestě asi půl kilometrové detaily (2× rozlišení kamer). Po dokončení Survey Orbit klesl Dawn o dva tisíce kilometrů níže a v další fázi, označená zkratkou HAMO (High Altitude Mapping Orbit), se uskutečnil průzkum Vesty z výšky okolo 700 km. Později Dawn provedl další změny dráhy, od snížení výšky pod 200 km až po následné postupné zvýšování dráhy a nakonec odlet od Vesty. Více si o fázích průzkumu Vesty můžete přečíst třeba zde. Já se budu věnovat v tomto příspěvku fázi HAMO, protože snímky z této fáze byly již publikovány (Schroeder & Gutier, 2011).
Vesta je pokryta velkým množstvím kráterů, ale tři z nich jsou zvláště fotogenické. Díky svému seřazení totiž připomínají obrovského sněhuláka, což je i přezdívka, které se této trojici dostalo (Snowman). Tyto krátery jsou v pravé části obrázku 1. Protože se jedná o velmi výraznou trojici, dostaly její krátery i oficiální názvy po kněžkách, které měly na starosti římské chrámy zasvěcené Vestě. Největší z kráterů, Marcia, má v průměru 58 kilometrů, nejmenší Minucia má průměr 21,5 kilometrů a prostřední Calpurnia je 50 kilometrů velká. Krátery jsou zřejmě velmi oblíbené i u lidí okolo mise Dawn, protože jeden z nejzajímavějších obrázků, které byly zatím oficiálně publikovány, se týká právě "sněhuláka". Pokud kliknete na obrázek č.2, dostanete se na stránku s plnou verzí tohoto obrázku i s podrobným popisem. Obrázek je vytvořen ze snímků s použitím dvou infračervených a jednoho modrého filtru. Co v popisu tohoto obrázku chybí, je způsob jakým byl vytvořen. Z detailů obrázku lze ale usuzovat, že byl použit trojrozměrný model Vesty a na něj byly promítnuty barevné snímky s rozlišením 70 m/pix.
Obrázek č.3 se opět týká "sněhuláka", ale tentokrát se jedná o jednoduchou mozaiku, bez reprojekce na trojrozměrný model. Při jejím vytvářením jsem použil celkem 36 snímků (0008366 až 0008409 a 0012328 až 0012371) s filtry F4, F6 a F7 (použité jako kombinace RGB), které pořídil Dawn mezi 2.10.2011 a 28.10.2011. Použité filtry mají nejvyšší propustnost pro vlnové délky 917, 829 a 653 nm, takže obrázek ukazuje povrch Vesty převážně v blízkém infračerveném záření. Snímky byly pořízeny z výšky přibližně 660 kilometrů, při rozlišení okolo 62 m/pix. Rozlišení mozaiky je stejné.
Obrázek č.4 ukazuje stejnou mozaiku jako na obr.3 se zvýšenou sytostí barev. Více tak vyniknou rozdíly ve složení povrchu. Například světlá modrá a modrozelená barva odpovídá zřejmě čerstvě odhalenému povrchu. Patrný je její častý výskyt v obou větších kráterech, které jsou si podobné nejen barvami, ale i texturou a detaily. Také se v nich a jejich nejbližším okolí vyskytují balvany, či spíše skaliska, z nichž ty největší se svou velikostí rovnají stadiónu (~200 metrů). Z těchto indicií se dá usoudit, že vznikly pravděpodobně ve stejnou dobu dopadem dvojité planetky, zatímco třetí, nejmenší kráter, je starší.
Protože jsem mozaiku se sněhulákem publikoval v hrubé formě (nevyčištěnou od šumu) již dříve na fóru UMSF, chtěl jsem do příspěvku dát i něco úplně nového. Nakonec jsem vybral jeden z nejvýraznějších srázů Vesty.
Obrázek č.5 je mozaikou 20 kilometrů vysokého srázu Matronalia Rupes (Hoenboom, et al. 2012). Mozaiku jsem vytvořil z celkem 43 snímků (0007454 až 0007489, 0008286 až 0008313, 0008542 až 0008553, FC21A0012474 až 0012493 a 0013279), které Dawn pořídil mezi 30.9.2011 a 29.10.2011. Snímky byly pořízeny z výšky okolo 720 kilometrů a rozlišením, shodným s mozaikou, 67 m/pix. Mozaika je opět vytvořena ze snímků s filtry F4, F6 a F7. Tyto filtry totiž umožňují lépe zobrazit barevné rozdíly povrchu Vesty.
Obrázek č.6 je stejná mozaika jako na obr.5, ale tentokrát je zvýrazněn kontrast a mírně i sytost. I když jak obr.5, tak obr.6 mají trošku jiné barevné podání než mozaiky sněhuláka, i zde modrá barva odpovídá čerstvě odhalenému povrchu. Modré jsou v mozaice zejména čerstvější krátery a sesuvy na prudkých svazích.
Na závěr jsem zařadil mozaiku Vesty z příspěvku Vestobraní. Z této mozaiky je možné si udělat představu, kterou část Vesty obrázky č.5 a č.6 zabírají. Sráz Matronalia Rupes je dobře vidět v její pravé části.
Reference:
Schroeder & Gutier, 2011:
Nathues, A., H. Sierks, P. Gutierrez-Marques, S. Schroeder, T. Maue, I.
Buettner, M. Richards, U. Chistensen, U. Keller,
DAWN FC2 RAW (EDR) VESTA IMAGES V1.0,
DAWN-A-FC2-2-EDR-VESTA-IMAGES-V1.0, NASA Planetary Data System,
2011.
Hoenboom, et al 2012:
Hoenboom, T., Schenk, P., White, O.L., Williams, D., Hiesinger, H., Garry, William Brent, Yingst, R.A., Buczkowski, D.L., McCord, T.B., Jaumann, R., Pieters, C.,
Gaskell, R.W., Schmedemann, N., Marchi, S., Nathues, A., Le Corre, L., Roatsch, T., Preusker, F., DeSanctis C., Filacchione, G., Raymond, C.A., Russell, C.T., and Dawn
Team (2012). Geologic mapping of the AV-11 Pinaria quadrangle of asteroid 4 Vesta. Lunar
and Planetary Science Conference 2012, 19.-23. März 2012, The Woodlands, Texas, USA.
Žádné komentáře:
Okomentovat